Markéta Nedělová

Nikdy předtím jsem žádný sport nedělala, ale v nějakých 14 letech jsem si řekla, že by bylo strašně fajn něco dělat a vyhrávat ty medaile. Když jsem pak začala veslovat, stalo to naprosto číslem jedna. Byla jsem trochu stydlivější a bála jsem se přijít sama, tak jsem si přivedla kamarádku ze třídy, ale na klubu jsem si pak našla j i další kamarády. Hodně mi pomohl i trenér Jožka Akai, který mě přirozeně provedl začátky a dokázal mě u veslování udržet.

Teď zpětně bych o veslování řekla, že je to sport jak pro mladší, tak pro starší. Jak pro holky, tak pro kluky. Vytváří obohacující prostředí, kde se mladší učí od starších a starší zas jen tak rychle nezestárnou. Je to ale strašně náročný sport a na vrcholové úrovni ho dokáží dělat jen lidi, kteří jsou cílevědomí, svědomití a mají disciplínu...to je asi jeden z důvodů, proč to mám tak ráda.

Já jsem mistr v ničení lodního materiálu. Jednou jsme s kamarádkou jely na dvojskifu na Slňave a vítr nás nahnal na takovou železnou kostku. Místní hlasatel na nás začal křičet: “Dievčatá no robte niečo veď loď je drahá!”. A já si říkala “co mám asi tak teď robiť??”. Nakonec jsem musela skočit do vody a plavat s tou lodí až ke břehu.”

Můj nejoblíbenější veslařský závod byl na MČR družstev, když jsme s Břeclavskými a Piešťanskými veteránkami obsadily druhé místo na osmě a považovaly jsme to za totální úspěch. Hodně dlouho jsem to měla jako jeden z nejoblíbenějších závodů, kdy tě v cíli přepadne totální euforie, kdy ti nikdo nevěří a ty jen překvapíš.