Gabriel Mahler

Gabriel je jedním z talentovaných českých veslařů, který úspěšně kombinuje akademickou a sportovní kariéru. S veslováním začal v roce 2013 na ČVK Praha, kam se dostal po basketbalovém zranění, postupně se vypracoval a v roce 2018 získal bronz na Juniorském Mistrovství Evropy. Posbíral zkušenosti i na Dukle Praha a v roce 2020 zamířil do Ameriky na Brown University, kde studoval počítačovou vědu a zároveň reprezentoval univerzitní tým Brown Bears.

Již během prvního roku se vypracoval do první osmy a ve druháku (2022) společně s Varsity Eight slavil třetí místo na celostátním šampionátu IRA, což byla také sezóna, kdy se do řady univerzitních týmů vraceli olympijští reprezentanti. V roce 2024 vyhráli Mistrovství východního pobřeží a Ive League. Gabriel v Americe posbíral hned několik prestižních ocenění od Trenérská univerzitní asociace, a to IRCA First Team All-America hned třikrát, jednou Second Team All-America, a za své akademické výsledky byl třikrát oceněn IRCA Scholar-Athlete. Na magisterský program se Gabriel přesunul do Velké Británie na University of Cambridge, kde pokračuje v oboru Advanced Computer Science. Navzdory původnímu plánu se rozhodl pokračovat ve veslování i v týmu Cambridge a nyní se připravuje na ikonický závod proti Oxfordu.

1. Co tě motivovalo k tomu, že ses rozhodl odejít studovat a veslovat do zahraniční, nejprve do USA a poté do Velké Británie? Jak jsi školy vybíral a jak vypadalo přijímací řízení na jednotlivých univerzitách? Pomohlo ti veslování nebo trenéři z univerzitních týmů?

Do USA jsem chtěl dlouho. Líbil se mi americký univerzitní život, a veslování za školu mi vždycky přišlo zábavné. Na Brown jsem se nakonec přihlásil hlavně kvůli tamním akademickým podmínkám a přátelským lidem, se kterými jsem se tam bavil. Brown dává studentům hodně akademické svobody, a člověk si může řadu oborů vyzkoušet, než se k něčemu zaváže. Na rozdíl od ostatních amerických škol jsou tam také profesoři opravdu hodně zaměření právě na bakalářskou výuku (spíš než na výzkum). S přijetím mi veslovaní určitě taky pomohlo. Byly sice zapotřebí obstojné výsledky z testů SAT a eseje, ale díky veslařským trenérům jsem měl docela dobrou představu o tom, jestli má smysl se na Brown vůbec hlásit.

S Anglií to bylo o dost spontánnější. Minulý rok jsem spíš jen tak podal přihlášku, a když mě o pár měsíců později vzali, rozhodl jsem se tam jít. Na rozdíl od bakaláře v USA, přihláška na magistra byla spíš o zkušenostech z výzkumu než o standardizovaných testech, a veslování jsem nikde ani nezmiňoval. Prý je lepší sportovní zkušenosti z přihlášky úplně vynechat.

2. Jak jsi řešil financování spojené se studiem a sportem na zahraničních univerzitách? Využil jsi sportovní stipendia, akademické podpory nebo jiné finanční zdroje?

V Americe je na některých školách (včetně Brownu) systém finanční podpory podle potřeby, o kterou může požádat každý student. To bylo skvělý, mimo jiné proto, že jsem neměl žádné sportovní ani jiné závazky, a moc jsem si toho vážil. Veslování (včetně soustředění, cestování atd.) nám na Brownu navíc platil tým.

V Anglii je to hodně jiné. Obecně, myslím, nejde počítat s tím, že člověk cokoliv dostane, a proto se studium musí často řešit půjčkami. Já nicméně doufám, že se to z dlouhodobého hlediska vyplatí.

3. Jak jsi zvládl skloubit akademické povinnosti s intenzivním tréninkovým programem na americké univerzitě a později na univerzitě v Británii? Lišili se nároky mezi univerzitami? Máš nějaké strategie pro udržení rovnováhy mezi studiem, sportem a osobním životem?

Myslím, že akademický život je na obou univerzitách ve výsledku docela podobný. Oproti Brownu je na Cambridge sice studium mnohem individuálnější a rozdělené spíš do menšího počtu větších projektů, ale nakonec se člověk stejně snaží využít k práci každou volnou chvilku. Taková je aspoň moje zkušenost, v jiných oborech může být určitě větší rozdíl.

Na obou školách kombinovat studium a veslování není každopádně úplně lehké, a asi se s tím musí počítat. Dosáhnout nějaké rovnováhy, na kterou se ptáš, se moc často nepodaří, a většinou jde stíhat jen dvě věci ze tří. Určitě ale zase záleží, co za obor člověk dělá, a co si od veslování a školy slibuje – někdo může stíhat všechno, někdo třeba jenom školu.

4. Jak bys popsal rozdíly v tréninkových metodách a týmové dynamice mezi americkou a britskou univerzitou? Jak tyto způsoby ovlivnily tvůj přístup k veslování a osobnímu rozvoji?

V tréninkových metodách je mezi Brown a Cambridge dost velký rozdíl. Na Brownu se jezdilo opravdu hodně intenzivních tréninků. To, co měly být vytrvalostní tréninky, byly většinou spíš frekvenčně omezené závody proti ostatním lodím a na nějaké tréninkové zóny se obecně moc nehrálo. Tréninky tak byly náročné, ale taky často dost zábavné a myslím, že náš padesátičlenný tým semkly a sblížily. Na Cambridge je naopak trénink hodně polarizovaný a většinu času tvoří dost nízká intenzita. To je určitě dané progresivnějším přístupem trenérů, ale také tím, že trénujeme na 6,8 kilometrů dlouhý závod proti Oxfordu, a ne na standardní 2 kilometry.

V týmové dynamice je taky velký rozdíl. Na Brownu mohli veslovat jenom bakaláři, takže tak do 23 let, a všichni jsme tam strávili čtyři roky. Na Cambridge je to naopak spíš takové spektrum od náctiletých bakalářů až po třicátníky z britského národního týmu. Obecně je to tady proto takové serióznější, ale zároveň je to určitě dobrá příležitost, hodně se toho naučit od mnohem zkušenějších veslařů.

5. Co ti mezinárodní zkušenost dala, ať už jako sportovci, nebo jako člověku? Co bylo největší výzvou a co tě nejvíc ovlivnilo? Na jaké momenty nebo závody budeš vzpomínat?

Myslím, že toho bylo docela hodně. Chodit na univerzitu v úplně cizím prostředí a vidět, jak se žije a studuje jinde, mě toho dost naučilo. Poznal jsem lidi z celého světa a podíval jsem se na místa, kam bych se jinak asi nikdy nedostal. Co se veslování týče, dostal jsem hodně příležitostí trénovat s trenéry a veslaři z jiných federací a systémů, což je, myslím, dost produktivní cesta, jak se toho o veslování hodně naučit a sám se zlepšit. Mezi českým, britským, a americkým přístupem k veslováním jsou velké rozdíly, a já jsem si je všechny sám mohl do jisté míry vyzkoušet.

6. Plánuješ se po studiu vrátit do Česka? Pokud ano, máš motivaci pokračovat ve veslování na vrcholové úrovni a reprezentovat Českou republiku, nebo máš jiné plány?

Co budu dělat po Cambridge, se teď snažím tak nějak ve volném čase řešit. Po magistru už ve studiu dál pokračovat nechci a rád bych šel někam pracovat, ale ještě přesně nevím kam.